Moje nápady

Ahoj můj čtenáři! Říkají mi,Věruno...ale to je jenom manévrovací postoj těch ostatních hlupáků! Když vám poprvé podám ruku, tak mírně sklopím svá něžná víčka s fakticky značkovou řasenkou a řeknu : Věra Vařechová a zatím si tykat nebudeme! Nebojte se, vůbec nejsem nafoukaná a rozhodně nedělám žádnou hvězdu, ale tykání za prvé nabízí dáma a to já jsem a navíc,nerada bych si pustila k tělu každého hlupáka.Dobře vím , že jsem mazaná jako fretka, klidně ti dám svůj fejs,ale nečekej, že na něm budeš hledat nějaké info, stačí mi pár hodin a věř, že důvody neudávám a najednou zjistíš, že už nejsi ... číst dál

Někdy být dojatý vzpomínkami se může stát příjemnou domácí aktivitou.Několikrát se mi stalo, že díky předmětům,vůním nebo slovnímu spojení se dostávám zpět do doby,kterou jsem miloval.V době, kdy to bylo aktuální jsem to ovšem tak nevnímal. číst dál

Světla v pokoji se pomalu mění ještě před chvilkou byla hluboká noc, ale teď uzavírá noc s ránem příměří. Zase jako každý den přichází jediná kamarádka, jediná opravdová příslušnice z rodiny, nasazuje modré gumové rukavice a úsměv se kterým nám všem popřeje krásné ráno a vzápětí přichází otázka, zda bylo v noci nějaké trápení? Jmenuji se Marie Černá možná bych už měla úplně mlčet, ale moje srdce ještě pravidelně ťuká a na oddělení chirurgie ležím se zlomeným krčkem již šestý týden. Příroda mi do duše vštěpuje, že věk devadesát tři je už požehnaným a tedy už nemá o mé tělo zájem, můj verbální projev se vytrácí a nebo může působit velmi směšně. Když se mi však zadíváte do očí, tak můžete pochopit a nebo vycítit mé prosby a trápení. číst dál